Way to selflove

 Tenhle článek bude nejspíš něco trochu jiného, než na co jste u mě byli doteď zvyklí. Bude to pro mě taková hodně srdeční záležitost a pro mě samotnou je to takový malý důkaz toho, že se moje tvorba někam   posouvá. Dostala jsem svoje první nabídky na spolupráce! V průběhu prosince mě oslovily 3 firmy/společnosti s nabídkou spolupráce. Pro mě samotnou to bylo možná až trochu šokující, vlastně jsem vůbec nečekala, že něco takového přijde a už vůbec ne teď. Abych v krátkosti shrnula, o co se jednalo. Nebudu zmiňovat konkrétní informace, dvě mi přistály v Gmail, obě společnosti byly zahraniční a jednalo se o značky, které se zabývají výrobou suplementů na cvičení. O jedné značce jsem párkrát už nikde slyšela, nicméně nijak více jí neznám ani o ní příliš nevím. Druhou značku neznám vůbec. Abych to příliš nekonkretizovala, spolupráce s oběma těmito značkami funguje na podobný způsob jako třeba Aktin, Wolfnation nebo Gymshark. Třetí a v pořadí poslední nabídka spolupráce se mi obje...

 Už několikrát jsem se na instagramu zmínila, že co se týče Vánoc, jsem úplný Grinch a nenávidím cokoliv, co je s nimi byť jen trochu spojené. A protože je to věc, na kterou jste se mě často ptali vzhledem k tomu, že mít takovou nenávist k Vánocům asi není úplně obvyklé, rozhodla jsem se o tom napsat místo příspěvku rovnou celý článek. Přemýšlela jsem, jak bych tohle téma měla správně uchopit, aby to bylo pochopitelné pro všechny a rozhodla jsem se, že nejlepší bude rozepsat vše v jednotlivých bodech co a proč mi vadí. Nechci moc protahovat úvod, takže to vezmu zkrátka. Vánoce nesnáším už opravdu od dětského věku, řekněme, že někdy od doby, kdy jsem pochopila, že žádný Ježíšek neexistuje a zároveň jsem začala mít takový ten všeoecný rozum a přehled (troufnu si říct, že okolo takových 12 let), v tomto věku se u mě začaly také postupně rozvíjet psychické poruchy a začala jsem na sobě vidět první projevy, jen jsem tomu v tomto věku nedávali žádnou váhu. Začaly mě trápit úzkosti, stres...

Občas si říkám, že sama sebe nepoznávám. Že ani po tolika letech nedokážu odhadnout svoje reakce, svoje rozhodnutí. Porozumět svému tělu může být někdy náročné a o to těžší může být porozumění své mysli. Pochopit svoje emoce může být někdy nemožné. Emoce se někdy mění v řádu desítek minut, někdy přicházejí ve vlnách a některé (citlivější) z nás ovlivňují více, než by bylo třeba. Já sama jsem jeden z těch lidí, kterým emoce dokáží zamotat celý život a ovlivňují mě víc než dokážu ovlivnit já je. Nutno podotknout, že to v určitých případech má své výhody, jako třeba to, že člověk více vnímá lidi okolo sebe a to jak se ostatní cítí a zároveň je více empatický. I přes několik výhod bohužel převažují nevýhody, kterých je mnohem více.  Někdy mě i malá nepříjemnost dokáže ovlivnit na dlouhé hodiny, větší špatná zkušenost pak třeba i na několik týdnů. Mám potom pocit nestabilní půdy pod nohama a připadám si, jako když balancuju na okraji skály a čekám, že se každou chvíli zřítím dolů. Jindy...