Way to selflove

 Tenhle článek bude nejspíš něco trochu jiného, než na co jste u mě byli doteď zvyklí. Bude to pro mě taková hodně srdeční záležitost a pro mě samotnou je to takový malý důkaz toho, že se moje tvorba někam   posouvá. Dostala jsem svoje první nabídky na spolupráce! V průběhu prosince mě oslovily 3 firmy/společnosti s nabídkou spolupráce. Pro mě samotnou to bylo možná až trochu šokující, vlastně jsem vůbec nečekala, že něco takového přijde a už vůbec ne teď. Abych v krátkosti shrnula, o co se jednalo. Nebudu zmiňovat konkrétní informace, dvě mi přistály v Gmail, obě společnosti byly zahraniční a jednalo se o značky, které se zabývají výrobou suplementů na cvičení. O jedné značce jsem párkrát už nikde slyšela, nicméně nijak více jí neznám ani o ní příliš nevím. Druhou značku neznám vůbec. Abych to příliš nekonkretizovala, spolupráce s oběma těmito značkami funguje na podobný způsob jako třeba Aktin, Wolfnation nebo Gymshark. Třetí a v pořadí poslední nabídka spolupráce se mi objevila v DM

 Už několikrát jsem se na instagramu zmínila, že co se týče Vánoc, jsem úplný Grinch a nenávidím cokoliv, co je s nimi byť jen trochu spojené. A protože je to věc, na kterou jste se mě často ptali vzhledem k tomu, že mít takovou nenávist k Vánocům asi není úplně obvyklé, rozhodla jsem se o tom napsat místo příspěvku rovnou celý článek. Přemýšlela jsem, jak bych tohle téma měla správně uchopit, aby to bylo pochopitelné pro všechny a rozhodla jsem se, že nejlepší bude rozepsat vše v jednotlivých bodech co a proč mi vadí. Nechci moc protahovat úvod, takže to vezmu zkrátka. Vánoce nesnáším už opravdu od dětského věku, řekněme, že někdy od doby, kdy jsem pochopila, že žádný Ježíšek neexistuje a zároveň jsem začala mít takový ten všeoecný rozum a přehled (troufnu si říct, že okolo takových 12 let), v tomto věku se u mě začaly také postupně rozvíjet psychické poruchy a začala jsem na sobě vidět první projevy, jen jsem tomu v tomto věku nedávali žádnou váhu. Začaly mě trápit úzkosti, stres a n

Občas si říkám, že sama sebe nepoznávám. Že ani po tolika letech nedokážu odhadnout svoje reakce, svoje rozhodnutí. Porozumět svému tělu může být někdy náročné a o to těžší může být porozumění své mysli. Pochopit svoje emoce může být někdy nemožné. Emoce se někdy mění v řádu desítek minut, někdy přicházejí ve vlnách a některé (citlivější) z nás ovlivňují více, než by bylo třeba. Já sama jsem jeden z těch lidí, kterým emoce dokáží zamotat celý život a ovlivňují mě víc než dokážu ovlivnit já je. Nutno podotknout, že to v určitých případech má své výhody, jako třeba to, že člověk více vnímá lidi okolo sebe a to jak se ostatní cítí a zároveň je více empatický. I přes několik výhod bohužel převažují nevýhody, kterých je mnohem více.  Někdy mě i malá nepříjemnost dokáže ovlivnit na dlouhé hodiny, větší špatná zkušenost pak třeba i na několik týdnů. Mám potom pocit nestabilní půdy pod nohama a připadám si, jako když balancuju na okraji skály a čekám, že se každou chvíli zřítím dolů. Jindy je