jak to začalo

-

 O blogu jsem přemýšlela dlouho, hodně dlouho. V boji s jakýmikoliv problémy mi vždy pomáhalo se z toho "vypsat" - na papír, do deníku, do poznámek telefonu, kamkoliv. Vymýšlet příběhy, tvořit si vlastní fiktivní realitu. S nějakým vážnějším psaním jsem začínala na wattpadu, už ani nemám tušení, jak se ten můj první příběh jmenoval, každopádně dočkal se úspěchu a shrábl asi 100 tisíc přečtení. Měla jsem z toho strašnou radost a naplňovalo mě to. Bohužel v té době byli lidi okolo (spolužáci, "kamarádi") zlí, nepřející, snažící se mi za každou cenu ublížit. A tak objevili můj wattpad profil s již zmíněním příběhem. Samozřejmě se strhla vlna posměchu, spolužáci si ho naschvál nahlas četli ve třídě, v autobuse nebo kdykoliv jsem se objevila nablízku. Stále mě otravovali hláškami, které moje romantická duše ve svém příběhu použila. Tohle mě zlomilo a já si řekla, to musí skončit. Začala jsem se cítit trapně, divně, nevyspěle a skončilo to tím, že jsem celý příběh smazala - napořád a s tím deaktivovala i celý účet. A tak skončila moje spisovatelská kariéra. Příběh je navždy pryč, ale dnes jsem šťastná, že jsem alespoň svůj účet nechala žít. Později jsem ho změnila na anonymní a vlastním ho doteď. Má pro mě určitou citovou hodnotu. Ke psaní jsem se vrátila, ale pravděpodobně už to nikdy nebude mít ten vibe, jaký to mělo v mých 13 letech. 

Tahle zkušenost mi pomohla vcítit se sama do sebe a já usoudila, že jako anonymní se cítím mnohem lépe. I proto anonymita tohoto blogu, i mého instagramového účtu. Pravděpodobně jediné místo, kde jsem to JÁ, neskrytá před světem, je TikTok. Mám tu všemi kritizovanou platformu svým způsobem ráda.

Komentáře

  1. Anonymní20. července 2022 v 21:40

    💔 Nemám co dodat, tohle je moc silné kafe. Doufám, že na blogu i IG najdeš skvělou komunitu a podobný scénář už nikdy nezažiješ. 🙏🏻💛

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

proč nesnáším Vánoce?

-
 Už několikrát jsem se na instagramu zmínila, že co se týče Vánoc, jsem úplný Grinch a nenávidím cokoliv, co je s nimi byť jen trochu spojené. A protože je to věc, na kterou jste se mě často ptali vzhledem k tomu, že mít takovou nenávist k Vánocům asi není úplně obvyklé, rozhodla jsem se o tom napsat místo příspěvku rovnou celý článek. Přemýšlela jsem, jak bych tohle téma měla správně uchopit, aby to bylo pochopitelné pro všechny a rozhodla jsem se, že nejlepší bude rozepsat vše v jednotlivých bodech co a proč mi vadí. Nechci moc protahovat úvod, takže to vezmu zkrátka. Vánoce nesnáším už opravdu od dětského věku, řekněme, že někdy od doby, kdy jsem pochopila, že žádný Ježíšek neexistuje a zároveň jsem začala mít takový ten všeoecný rozum a přehled (troufnu si říct, že okolo takových 12 let), v tomto věku se u mě začaly také postupně rozvíjet psychické poruchy a začala jsem na sobě vidět první projevy, jen jsem tomu v tomto věku nedávali žádnou váhu. Začaly mě trápit úzkosti, stres a n
Další informace

proč jsem vždy ta špatná?

-
 Poslední roky často přemýšlím nad tím, proč jsem stále ta špatná, ta horší. Přemýšlím nad tím, proč mě okolí vidí jako špatného člověka. V životě jsem nikdy neměla pocit, že jsem v něčem dobrá – a když už mi okolí na pár minut umožnilo si něco takového myslet, vzápětí přišel někdo lepší – moje sestra, sestřenice, kamarád/ka, spolužák/čka. Ve všem jsem skončila jako průměrná (někdy dokonce podprůměrná). Celý život jsem toužila po uznání, po obdivu, po pocitu, že jsem v něčem fakt dobrá, po utvrzení v tom, v čem jsem byla nejistá, po motivaci, která by mě nutila se dané věci dál věnovat a rozvíjet se. Místo toho se mi naopak dostávalo opakovaného utvrzení se v tom, že jsem ve všem ta horší, že to já jsem ta špatná. Že jsem ta líná, neschopná a ta, co je k ničemu. Že jsem ta divná, protože jsem neměla žádný normální vztah. Že jsem ta sobecká, protože nechci mít děti. Že jsem ta k ničemu, protože jsem nezvládla zkoušku na první pokus. Že jsem ta líná, protože nevydržím v práci ani týden v
Další informace

sebeláska a šikana

-
  Sebeláska nebo dnes tak populární název selflove , je v dnešní době hodně diskutovaným tématem. A právě tomuto tématu bych chtěla věnovat tento článek. Já osobně si myslím, že je do života rozhodně důležité mít se rád a nějakým způsobem přijmout sám/a sebe. Já sama mám s tímto obrovský problém, jsem sama se sebou nespokojená už odmalička. Ani ne tolik po mentální stránce, ale hlavně po stránce fyzické a vzhledové. | „Jednou mi někdo řekl, že mě nikdo nemůže milovat, dokud nebudu já milovat sama sebe.“  Už ve školce se se mnou nikdo nechtěl bavit. Doteď nevím proč. Na základní škole se mi děti posmívaly za mnoho věcí. Za brýle, za křivé zuby, později za rovnátka, které mi sice pomohly, ale naopak se mi zkřivily spodní zuby a tak se mi kluci posmívali opět za křivé zuby. Ke konci druhého stupně se mi objevilo akné, které jsem měla po celých zádech, ramenech a obličeji. Nesnášela jsem to a nesnášela jsem sebe. Urážky od kluků mě bolely mnohem více než ty od holek. Připadala jsem si tak
Další informace