můj první rok na VŠ
No, čím jen začít. Bylo to mnohem náročnější, než jsem čekala a mnohem náročnější, než jsem očekávala od školy, kterou jsem si vybrala. Pro mě osobně je vždycky těžké se adaptovat - zvyknout si na nové prostředí, na nové lidi a vyučující a hlavně na úplně jiný styl výuky.
Ale abych to shrnula úplně od začátku, vybírání vysoké školy pro mě bylo dost chaotické. Původně jsem přemýšlela i o zahraničí - studovat univerzitu v Americe, která má jeden z nejlepších vzdělávacích systému na světě, o tom sní spousta lidí. Bohužel finanční možnosti. Pff. Dále jsem zvažovala možnosti v Německu nebo v Anglii, bohužel tam bylo hlavním problémem to, že jsem covidový maturant a dobrovolně jsem nematurovala z angličtiny, takže je moje maturita pro studium v zahraničí vlastně nepoužitelná. Nakonec jsem se nechala stáhnout sama sebou a přednost dostala moje psychika, takže protože jsem dost vázaná na své domácí prostředí, tak i přesto, že to byl původně takový můj malý sen, šla Praha stranou. Dojíždět 3 hodiny tam a 3 hodiny zpátky každý den by bylo peklo a být na koleji bych psychicky nezvládla. A tak volba nakonec padla na pro mě bližší, ale zároveň také na mnohem méně kvalitní školu (zatím nebudu sdělovat konkrétní údaje). Lituju toho? Sama nevím, většinu času asi ani, ale někdy si říkám, že je jedno, jakou školu člověk studuje.
Každopádně k mému překvapení méně kvalitní škola rozhodně neznamenala jednodušší nebo méně náročnější, jak jsem si já a moji spolužáci původně mysleli. Troufnu si říct, že je to právě naopak. Vyučující mají možná až příliš moc požadavků na zakončení předmětů a látka, kterou probereme na cvičeních tomu podle mě vůbec neodpovídá, i přesto, že mám povětšinou stoprocentní docházku. A tak jsem byla nucena kromě času ve škole trávit ještě desítky hodin času navíc doučováními a sháněním studijních materiálů z jiných, většinou pražských škol, kde naši profesoři též učí. S jistotou můžu říct, že bez toho bych většinu zkoušek nezvládla. Moje časová a finanční investice do studia je opravdu vysoká a i přesto se mi mnohdy nedařilo.
Troufnu si říct, že mě za ten rok ta škola opravdu překvapila, bohužel nemůžu říct, že v dobrém. Zároveň mě tam spoustu věcí zklamalo - náročnost vyučujících, nezájem, neochota vedení, chaos kdy zkoušející nemá tušení, co jsme dělali se cvičícím na cvičeních a co ne. No, mohla bych tu být do zítra. Ale abych neházela jen špínu a řekla taky nějaká pozitiva - většina budov v kampusu je nově vybudovaná nebo zrekonstruovaná, ostatní studenti jsou milí a ochotní, na oboru mám skvělé lidí, překvapila mě univerzitní kavárna nebo vysokoškolský klub, který je u nás velmi oblíbeným místem pro relax i pro studium.
Každopádně celý ten rok byl pro mě tisíckrát víc stresující než třeba maturita. Už jen proto, že jsem si nedokázala v nabídce vybrat žádné volitelné předměty, takže jsem byla celý rok kreditově hodně natěsno. V zimním semestru jsem navíc nesplnila matematiku, kterou budu teď opakovat, a tak byla moje kreditová rezerva fakt mizivá. A i přesto, že mě v letním semestru čekaly dva opravdu těžké předměty, u kterých jsem si nebyla sama sebou vůbec jistá, musela jsem splnit všechny, abych mohla uzavřít ročník. Nakonec to vyšlo, ale nervů bylo spoustu. Moje kreditová rezerva jsou aktuálně 4 kredity, což opravdu není žádná sláva. Bohužel mám extrémní problém vypořádat se s nabídkou volitelných předmětů, kde si nemůžu nic vybrat, protože mi nic z toho nepřijde zajímavé a zároveň mi přijde zbytečné si vybírat předmět, u kterého ani podle názvu nevíte, o čem bude, protože to prostě neznáte.
Všem které letos čeká první rok na VŠ bych chtěla vzkázat, že je potřeba do toho jít s čistou hlavou a nemít nějaká přehnaná očekávání - a rozhodně si nepředstavovat život na vysoké škole jako z amerických filmů. Tady bohužel nejsme v Americe a náš vzdělávací systém a možnosti, které nám české školy nabízí, se jim zdaleka nemohou rovnat. Zároveň bych chtěla motivovat všechny, kteří mají možnost jet na Erasmus nebo na jakýkoliv studijní pobyt do Evropy, do Ameriky nebo kamkoliv - pokud vám v tom nebrání vaše sociální, finanční, zdravotní nebo psychická situace, JEĎTE!
Tyjo, děkuji za takový článek. 🙏🏻 Po roce pauzy jdu na VŠ, která byla při volbě mou záchranou variantou. Těším se nakonec moc, ale zároveň se bojím. 🙏🏻❤ Číst proto, že to není pohádka a je v pořádku, že člověk není 100 % času šťastný namotivovaný student je tak vlastně velmi osvobozující. ✨
OdpovědětVymazatJsem zvědavá, jak svoje studium budeš vnímat zase za rok a jak se nakonec popereš s nabídkou volitelných předmětů. 🙏🏻 Každopádně ti držím moc palce a ještě jednou velký dík za ukázku z reality studenta! ✨
Já jsem nastoupila na VŠ po 3 leté pauze od maturity. Svou blbostí, jinak už bych mohla být Bc. :D První ročník jsem měla celý Covidový, do školy jsem se podívala až v letním semestru na pár zkoušek, jinak jsem měla všechno online. Můžu ti prozradit, že kupodivu ačkoli to bylo náročné jako blázen, určitě bych neměnila. Jasně Vysoká je těžká, hlavně ten první rok, ale člověk se s tím prostě podle mně musí smířit. Musí se smířit s tím, že každý má nějaké očekávání, které někdy prostě není adekvátní, bohužel to je život. Myslím si, že je jedno co studujeme, nebo kde studujeme, pokud se tomu chceme plně věnovat a né jenom proplouvat a plácat se v tom, musíme do toho něco i investovat - učení se doma, dohánět četbu atd.
OdpovědětVymazatDěkuji za tvůj příspěvek, protože ačkoliv já jsem na škole moc spokojená ( i když o zkouškovým taky nadávám :D), je dobré vidět to i z druhé stránky někoho jiného :)