Q&A #1

 Ani nevím jak nebo kdy mě tento koncept napadl, ale mám to v hlavě již delší dobu. Vzhledem k tomu, že můj instagramový účet je založený hlavně na realitě a upřímnosti, přišlo mi fajn si tady s vámi popovídat alespoň tímto způsobem. Takže jsem se rozhodla, že občas sepíšu takovýto článek, kde nějak rozsáhleji odpovím na Vaše nejčastější dotazy, které se do storýček na instagramu prostě nevejdou. Tento první díl bych chtěla věnovat pouze dotazům týkajícím se vysoké školy. Mám sepsaných několik dotazů, které mi opakovaně přichází od doby, co jsem si založila svůj studygram.

Tak pojďme na to!

Plánovala jsi, že chceš jít na vysokou?

To je pro mě osobně dost komplikovaná otázka. O tom, že budu chodit na VŠ jsem snila už od základní školy, ale spíš jsem v tom viděla takový ten vysokoškolský život, jak ho známe z amerických filmů. Bohužel realita je, alespoň v mém případě, tedy naprosto odlišná. Ale abych se vrátila zpět o otázce - na vysokou jsem chtěla jít už od základky, ale bylo to jenom takové to „chci, ale nevím kam, času dost“. A nakonec jsem přihlášky podávala na poslední chvíli během covidové online výuky, kdy mi vlastně nikdo nic neřekl, nikdo mě na nic nepřipravil, protože moje střední tomu nevěnovala absolutně žádnou pozornost a vysoké školy v tu dobu měly maximálně tak dny otevřených dveří online - které se osobní návštěvě školy prostě vyrovnat nemůžou.

Je studium vysoké školy náročně?

Tohle je opravdu jedna z nejčastějších otázek - bohužel odpovědět na ni úplně nelze. Je to velmi subjektivní dotaz a každý to může cítit a vnímat jinak. Když to vezmu ze svého pohledu, pro mě, jakožto absolventa zemědělské školy se zaměřením na ekonomiku a podnikání, je mnou vybraná VŠ poměrně dosti náročná. A to i přesto, že obor ekonomika a management není tak úplně mimo moje středoškolské zaměření. Osobně rozhodně nejsem člověk, který by vynikal v matematických a statistických předmětech, právě naopak. A i tahle skutečnost se hodně podepisuje na tom, jak svoje studium vnímám, protože co si budeme povídat - v ekonomice se vše točí kolem čísel. Bohužel já tohle všechno nevěděla, nevěděla jsem, kolik bude na mnou vybraném oboru matematiky, ještě při cestě na zápis jsem neměla tušení, jak bude vypadat můj studijní plán. Zvláštní co? Hned Vám to objasním. Na mnou vybraném oboru se již někdy od ledna čekalo na akreditaci a i díky tomu bylo podávání přihlášek prodlouženo až do poloviny srpna. Až po získání akreditace bylo otevřeno přijímací řízení a na zápise (v září) jsme byli seznámeni se studijním plánem.

Jak to máš s bydlením? Bydlíš sama? Jsi na koleji?

Tyhle otázky mě upřímně celkem překvapily a sama ani nevím proč jsem nečekala, že se mě někdo na tohle zeptá. Bydlím stále u rodičů a do školy dojíždím. Samozřejmě je dojíždění náročnější než by bylo třeba bydlení na koleji. (cesta vlakem a autobusem se protáhne cca na hodinu a čtvrt) Každopádně o koleji jsem uvažovala, ale nemyslím si, že moje psychika je natolik stabilní, aby zvládla bydlet v jedné místnosti s někým cizím, sdílet koupelnu nebo kuchyňku s celým patrem a poslouchat neustálý rámus a noční party svých spolubydlících. Navíc i přes zdlouhavé dojíždění, které zabere přibližně 3 hodiny denně s tím, že autobusy mi ani nejezdí z místa bydliště, nýbrž z vedlejší vesnice, kam se musím každý den táhnout pešky, nemám podle školy na kolej nárok, protože nejsem z daleka. Školu mám z místa bydliště přibližně 25 km, což opravdu není moc. Bohužel bydlím fakt v maličké vesničce, odkud jedou tak 4 autobusy denně. Na střední škole jsem měla v plánu, že bych se chtěla do 21 odstěhovat - pff, ale s dnešní situací v našem státě si budu moct vlastní bydlení dovolit možná tak ve 30.

Kolik času mimo školu věnuješ učení?

Hodně. Během semestru trávím velkou většinu svého volného času děláním výpisků, vypracováváním otázek na testy a opakováním probrané látky. Během zkouškového se učím nárazově v jakýchsi blocích, kdy polovinu týdne nedělám nic a začnu se učit opravdu až pár dní před zkouškou. Ale tohle učení před zkouškou vážně nejsou 3 nebo 4 hodiny denně učení se - je to opravdu nalejvárna, kdy u učení strávím 6 nebo třeba i 8 hodin vkuse. Když mám před sebou náročnější zkoušku, jsem schopná se učit klidně 12 hodin denně. A abych odpověděla přímo na otázku - při běžných vyučovacích dnech během semestru u učení mimo školu strávím přibližně 20 hodin týdně.

Nepřemýšlela jsi třeba o studiu VŠ v zahraničí?

Přemýšlela! Mockrát. Samozřejmě mě jako první napadla Amerika. Celý život toužím po tom, podívat se do USA, tak proč to nespojit se studiem. I přesto, že Amerika má své mouchy (a letos jim nasadila korunu), jejich opravdu kvalitní a fungující vzdělávací systém jim odepřít nemůžeme. A tak jsem začala pátrat a zjišťovat a komplikací by bylo opravdu mnoho. A když jsem potom procházela webovky jednotlivých univerzit a moje oči padly na roční školné - zamotala se mi hlava. V průměru 20 tisíc dolarů ročně, v přepočtu na koruny téměř půl milionu. Bohužel jsem na střední rozhodně nebyla nadprůměrný student, v ničem nevynikám ani nedělám žádný sport, takže o stipendiu jsem si mohla nechat zdát a americký sen se rozplynul. Po dalším přemýšlení jsem si řekla, a co třeba Německo? Není to přes půl světa, hranice mám poměrně blízko a kvalita vzdělání je též na dobré úrovni. Tady už jsem šla při projíždění webovek univerzit rovnou po ceně školného - při studiu oboru v angličtině 4000 euro za semestr, což je zaokrouhleno nějakých 100 tisíc korun. S mými velmi bídnými znalostmi němčiny si opravdu nemůžu dovolit studovat v němčině, což je zdarma. Se svým příjmem běžného brigádníka bych si ani tuhle, oproti USA podstatně levnější variantu nemohla dovolit. A tak jsem se musela podruhé v životě nuceně spokojit s českým vzdělávacím systémem. Samozřejmě tady nechci házet špínu, je to jen můj osobní názor a mě české vzdělávání prostě nevyhovuje a každý by měl mít možnost dosáhnout kvalitnějšího a zajímavějšího vzdělání. Tak třeba někdy v budoucnu.

Pro tentokrát bych to asi utnula. Rozepsala jsem se víc, než jsem původně chtěla a očekávala. Jen bych chtěla předem upozornit, že vše jsou pouze mé subjektivní názory a každý se mnou nemusí souhlasit - a je to naprosto v pořádku.