sebeláska a šikana

 Sebeláska nebo dnes tak populární název selflove, je v dnešní době hodně diskutovaným tématem. A právě tomuto tématu bych chtěla věnovat tento článek. Já osobně si myslím, že je do života rozhodně důležité mít se rád a nějakým způsobem přijmout sám/a sebe. Já sama mám s tímto obrovský problém, jsem sama se sebou nespokojená už odmalička. Ani ne tolik po mentální stránce, ale hlavně po stránce fyzické a vzhledové.

| „Jednou mi někdo řekl, že mě nikdo nemůže milovat, dokud nebudu já milovat sama sebe.“ 

Už ve školce se se mnou nikdo nechtěl bavit. Doteď nevím proč. Na základní škole se mi děti posmívaly za mnoho věcí. Za brýle, za křivé zuby, později za rovnátka, které mi sice pomohly, ale naopak se mi zkřivily spodní zuby a tak se mi kluci posmívali opět za křivé zuby. Ke konci druhého stupně se mi objevilo akné, které jsem měla po celých zádech, ramenech a obličeji. Nesnášela jsem to a nesnášela jsem sebe. Urážky od kluků mě bolely mnohem více než ty od holek. Připadala jsem si tak ošklivá a měla jsem pocit, že mě nikdo nemůže mít rád nebo mě dokonce milovat, zatímco já se s mými daddy issues zamilovala sotva mi někdo věnoval pozornost a byl na mě hodný.

Když jsem přešla na střední, spolužáci se mi smáli i za moje příjmení (a to není žádné hrozné). Dál pokračovaly narážky na moje akné, na brýle a přidaly se k nim i narážky na postavu (v té době jsem měřila něco skoro 170cm a vážila cca 58kg, žádná baculka jsem nebyla). Časem byly narážky mých spolužáků mířené spíš na mojí psychiku - že nemám kluka, že nechodím do klubů, že jsem ještě s nikým nespala, že mě nikdo nechce. Kdybych měla vypsat všechny ty narážky, které si stále vybavím, mohla bych místo blogu napsat knihu. Nebyla jsem jako oni a do svojí třídy jsem ani trochu nezapadala. Akné jsem v té době zakrývala spoustou make-upu a korektor, ale bylo tak rozsáhlé, že bylo stejně vidět a já v závěru vlastně jen trávila zbytečně půl hodiny ráno před zrcadlem. 

Změnilo to můj pohled sama na sebe. Začala jsem se nesnášet, nejedla jsem, nespala, snažila jsem se hubnout. Díky bohu se mi to příliš nedařilo (zpětně děkuju za můj pomalý metabolismus, který mě teď tak štve) - zhubla jsem na 55kg a pak už si jsem si váhu jen držela. Pak ale přišel koronavirus a já za rok a půl přibrala 10kg a do maturitního ročníku jsem se vracela s 65kg. Snažila jsem se hubnout a snažím se o to pořád, bohužel s mým pomalým metabolismem to jde ztěžka, naopak jsem zase přibrala - na 68kg. Váha jako taková by mě ani tolik netrápila, bohužel mi nebyl nadělen úplně dobrý typ postavy. Nemám příliš úzký pas, zadržuje se mi tuk na břiše a po stranách a naopak na bocích mám takzvané hip dips, neboli propadliny v bocích, což mi nevytváří efekt kulatého pozadí a v obtáhlých šatech to vypadá možná až trochu vtipně.

Pro mě samotnou byly vždycky nejhorší brýle, které nosím od první třídy. Vždycky jsem měla pocit, že, mi nesluší a dávali mi to najevo i lidi okolo. Pořád mám pocit, že mi nesluší žádný typ brýlí. Když moje dioptrie ještě nebyly tak silné, měla jsem možnost si brýle alespoň vybrat, protože jsem na sebe do zrcadla viděla. Když jsem byla starší, tak už to bohužel nešlo. A tak mi vlastně brýle vybírali spíš rodiče než já sama. Zpětně se uvědomuji, že mám vlastně od té první třídy stále téměř stejný typ brýlí. Rozhodně mi nesluší, ale všichni na ně jsou zvyklí. Vypadám jak typická šprtka z amerického filmu. I z toho důvodu jsem později odmítla fixní rovnátka, protože by to jen podpořilo můj vzhled šprtky, ke kterému už by pak jen stačily dva copy a košile. Dokud jsem bez brýlí viděla alespoň něco málo, nebylo to nejhorší. Aktuálně mám něco okolo 6 dioptrií a nevidím bez nich opravdu nic. Až letos jsem se konečně odhodlala udělat velkou změnu a pořídila jsem si kontaktní čočky. A nevěřili byste, jak skvělý je to pocit. Konečně se poprvé v životě vidím při líčení, můžu nosit sluneční brýle, chodit na koupaliště a nemuset hledat rodiče po slepu, protože vidím a rozpozná lidi okolo, můžu si lehnout u televize na bok nebo jít do kina na film ve 3D. Pokud někdo váháte se změnou, určitě do toho jděte!