přibrala jsem?!

 Když začala pandemie covidu, vážila jsem přibližně 57 kg, když jsem se po roce vrátila do školy, vážila jsem už 65 kg. V létě 2021 jsem si se svými 67 kg připadala už opravdu tlustá a po maturitě jsem se rozhodla to změnit. Radikálně.

Začala jsem cvičit podle Pamely - někdy klidně i 3 hodiny denně. Každý den jsem nachodila 10 tisíc kroků. Později jsem si nakoupila sportovní oblečení, vybavení, suplementy pro sportovce a začala jsem zdravě jíst. Počítala jsem kalorie, vyřadila jsem sladké nápoje a následně i ostatní sladká jídla. Tenhle zdravý životní styl mi vydržel něco přes čtyři měsíce, všechno skončilo s nástupem na VŠ. A hádejte co - za ty čtyři měsíce jsem nezhubla ani kilo. Dala jsem do toho tolik dřiny, odříkání, plánování, byly dny, kdy jsem sotva stála na nohou a nic z toho.

Následoval nástup na VŠ a s ním i razantní změna mého životního stylu. Nebyl čas na jídlo, do školy jsem s sebou nosila jen láhev s obyčejnou vodou a občas proteinovou tyčinku. Spoléhala jsem na to, že si když tak něco koupím, na což v závěru mnohdy též nebyl čas. A když už ano, tak naopak mnohdy nebyl čas jídlo v průběhu dne sním. Takže to nakonec častokrát končilo tím, že jsem se ráno nasnídala a další jídlo jsem jedla až v 5 nebo v 6 hodin večer cestou domů vlakem. Což s sebou nečekaně neslo své následky - měla jsem závratě, bolela mě hlava a často jsem se bála postavit na nohy, protože jsem měla pocit, že každou chvíli omdlím. Nadále jsem chodila pěšky kde se dalo, protože jsem měla v hlavě zafixované, že když už není čas cvičit, tak musím alespoň ujít těch 10 tisíc kroků. Budete se divit, ale ani při tomhle životním stylu jsem nezhubla ani kilo.

Tohle se změnilo o 360 stupňů se začátkem zkouškového, které provázel extrémní stres a strach a zároveň jsem najednou byla doma v blízkosti plné ledničky. Následovalo záchvatové přejídání, na kalorie jsem už dávno nehleděla a cukr byl rázem můj nejlepší přítel. Během učení jsem potřebovala stále něco jíst a nikdy jsem neměla dost.

Poté začal letní semestr následovaný druhým zkouškovým a celý koloběh se opakovat. Moje váha se vyšplhala na 70 kg. Oproti mým 57 kg v roce 2020 jsem přibrala 13 kg. Mojí psychice to nepřidává, ale zároveň už ani nedokážu najít sílu na to, se omezovat a začít opět dřít jako před rokem. Mám pomalý metabolismus, takže přiberu sotva se nadechnu, ale shodit byť i půl kila je téměř nadlidský úkol.

Záchvatovým přejídáním trpím doteď. Snažím se jíst zdravě, ale často mě přepadne neuspokojitelná chuť na sladké, kterou musím hned uhasit a přijmu v tu chvíli tolik cukru, že bych měla mít v těle zásobu na měsíc. Na kalorie též občas kouknu, ale vlastně je to k ničemu. Pokud vydržím jíst zdravě celý den, doženu to večer před spaním, pokud to vydržím celý týden, doženu to v neděli.

Intuitivní jedení u mě funguje - ale tak, že mám stále hlad a hlavně tu nesnesitelnou chuť na sladké. Snažím se jíst zdravě, ale pravidlo 80/20 u mě rozhodně nefunguje - jím spíš tak 50/50. 

Hlavním problémem u mě je to, že jím z nudy. Stále musím něco jíst nebo „mlsat“ třeba u počítače nebo u učení. Nikdy nejsem natolik zabavená, abych nemusela myslet na to, že „bych si něco dala“. Je to problém, se kterým se těžko pracuje, ale vím, že jím trpí miliony lidí po celém světě.

Jediné, co mi vydrželo doteď, je pití čisté vody místo umělých sirupů a džusů. Když si chci dát něco „na chuť“, dám si minerálku. Nevím, jestli to má na mě nějaký větší vliv, ale zvykla jsem si to a pití čisté vody mi přijde už naprosto normální.

Abych se vyjádřila ještě k jedné věci, která k zdravému životnímu stylu patří - do fitka jsem se nikdy neodhodlala vkročit. Bála jsem se, že mě budou lidi odsuzovat, styděla jsem se. Měla jsem strach, že se mi budou posmívat cizí kluci za to, jak vypadám nebo jak cvičím a neumím to. Že mě budou lidi pomlouvat a vysmívat se mi, ostatně jako to bylo celý můj život.

A ještě takový reminder na konec - všechny ty ovesné kaše, jogurty a ovoce, zdravé pečení a obědy, recenze proteinových tyčinek, co vidíte na mém instagramu, nejsou tak úplně stoprocentní pravda. Nic na sociální sítích není nikdy stoprocentně real. Ano, sice si dám zdravý oběd, ale to, že po něm sním dvě sušenky, to už není vidět. Neporovnávejte se s lidmi, u kterých neznáte celý jejich příběh a nevíte, co se děje za kamerou.

A pamatujte, že každý jsme jiný, máme jiné psychické i fyzické nastavení těla, a co může fungovat jednomu člověku, milionu dalších lidí nemusí...