(ne)toxický vztah

 Během svého krátkého života jsem toho již zažila mnoho. Převládá ale to špatné. Jedním z toho je i zkušenost, o které vám povím dnes. Je to už pár let stará záležitost a troufnu si říct, že ve mně nezanechala žádné následky. Můj mozek jí nejspíš velmi dobře vytěsnil, protože jsem si na to celé roky nevzpomněla a zároveň jsem si to v té době ani trochu neuvědomovala, protože toxické vztahy nebyly veřejné téma. Až donedávna.

A proč? Je to jednoduché, zdál se mi sen. Nebyla to noční můra, ale nádherný sen také ne. Byl to sen, který byl naprosto realistický, nedalo se z něj probudit. Byl to sen, který silně ukazoval moji závislost na druhých.

Podstatou celého snu byl vztah s mým spolužákem ze základní školy, který se mi kdysi hodně líbil, ale nikdy jsme spolu nic neměli. Nebyl to ale obyčejný vztah. Byl toxický. Dost. Bydleli jsme spolu a on jen pořád pil alkohol a utrácel peníze, jeho, ale i ty moje. Hádali jsme se, ale já od něj nedokázala odejít. Byla jsem k němu jako připoutaná. Během toho snu jsem se několikrát sbalila a šla jsem pryč, na ulici, do parku. On pro mě ale stejně pokaždé došel a omlouval se, přemlouval mě a já jsem se k němu zase vrátila. Když jsem se ráno probudila, byla jsem úplně mimo. Všechno se mi vybavilo. Najednou, jakoby všechny ty vytěsněné věci vyšly odněkud ze tmy.

Jeden z mých polovztahů byl „toxický“ vztah. V té době jsem si to neuvědomovala. Troufnu si říct, že jsem k dotyčnému neměla téměř žádné city, bylo to spíš jen pobláznění a pocit připoutanosti, kdy jsem neměla sílu to ukončit, protože jsem se bála být zase sama. Vztah sám o sobě byl ze začátku růžový, dotyčný se ke mně choval mile, byl starostlivý a neustále mi vyznával city, což jsem ne vždy opětovala, protože jak už jsem zmínila, nemilovala jsem ho a nedokázala jsem mu lhát, tak jsem mnohdy prostě jen mlčela. Tohle celé vydrželo ale sotva dva nebo tři týdny. Později mi můj „přítel“ začal zakazovat stýkat se s určitými lidmi, neustále si zjišťoval, s kým se stýkám a kde se pohybuju. Psal mi, co mám na sobě a jak mi to sluší, i přesto, že jsme na střední školu chodili každý do jiného města a měli jsme i naprosto odlišná místa bydliště. Začalo to být děsivé, ale já měla pocit, že se mi to jen zdá. Nebo, že je to normální? Vidělo to ale hlavně okolí, že se se mnou něco děje. Den za dnem jsem si to ale mnohem víc uvědomovala a začala jsem ze svého „přítele“ mít spíš strach a bála jsem se s ním stýkat. A tak jsem před každým naším plánovaným setkáním vymýšlela důvody, proč s ním nemůžu ven. Pak jsme se už neviděli.

Trvalo ještě téměř měsíc, než jsem našla odvahu se dotyčnému postavit a ukončit to. Do očí jsem mu to nikdy neřekla, jednoduše jsem ho začala ignorovat. On mi ještě týden nebo dva psal a já neodepisovala. Potom to vzdal a asi za čtrnáct dní si našel novou „přítelkyni“. Mojí bývalou kamarádku ze základky. Byla jsem z toho trochu mimo, z „rozchodu“ jsem špatná nebyla, následné chování dotyčného mě ale šokovalo. Postupem času jsem se začala o dotyčném dozvídat stále víc a víc zajímavých informací a několik lidí mi potvrdilo, že můj „bývalý přítel“ je tak trochu na holky, což už jsem vytušila chvíli po ukončení „vztahu“. 

Nebyla jsem smutná ani zničená rozchodem. Byla jsem jen osamělá, a to bylo přesně to, co mě odrazovalo od ukončení „vztahu“. V hlavě jsem si přehrávala, jak mile se ke mně dotyčný ze začátku choval, jaké zprávy mi psal. Nechápala jsem, jak se mohl ze začátku celkem hezký „vztah“ změnit v toxický, v tak krátké době.

Všechno tohle se stalo v polovině roku 2017. Je až udivení hodné, jak dokonale dokázala moje hlava všechny tyto zážitky vytěsnit. A stačil jeden sen k tomu, aby se mi vše vybavilo. Najednou se mi to ráno začalo objevovat před očima jako záblesky, až se z toho stal ucelený obraz. Teď si vše vybavuju a  pamatuju jakoby to bylo včera.

Uvědomění, že jsem byla přibližně čtvrt roku ve vztahu, který byl toxický, i když to vlastně ani nebyl vztah se vším všudy, je pro mě trochu nepochopitelné. Nechci tady dotyčného nějak pošpiňovat, každý máme jiný styl života a osobnostně jsme si prostě nesedli, což se stává. Nicméně jeho chování ke mně rozhodně nebylo adekvátní a on si nejspíš doteď ani neuvědomil, proč jsem to vlastně ukončila. Každopádně pro mě je to uzavřená kapitola, jen mi to ve spojení s tím snem přišlo jako fajn námět na článek.