nemusím být stoprocentní – a TY taky ne!

-

 Jsem od přírody perfekcionista – "puntičkář", jak by řekla moje mamka, a právě i díky tomu bylo pro mě mnohonásobně těžší dojít k tomu, že vše nemusí být dokonalé a perfektní do posledního puntíku. Vždycky jsem si hrozně vyčítala, když mě někdo zkritizoval za to, jak se chovám nebo jaká jsem a dával mi jakési rady, jak bych se chovat měla a jaká bych měla být – a tak jsem mnohdy měnila svoje návyky a chování ke spokojenosti lidí, na kterých mi záleželo – jednoduše jsem pro ně chtěla být dost dobrá. Pak jsem si ale uvědomila, že už to vlastně vůbec nejsem já.

Trvalo mi roky si uvědomit, že prostě nemusím být stoprocentní. Že nemusím být stoprocentní, abychom mohla dělat, co mě baví a plnit si svoje sny.

A HLAVNĚ, že nemusím být stoprocentní pro okolní svět, pro ostatní lidi okolo sebe!


Že nemusím být stoprocentně krásná pro lidi okolo – stačí, když se budu cítit krásná sama pro sebe a nebudu se muset děsit pohledu do zrcadla.

Že nemusím být stoprocentně štíhlá pro lidi okolo – stačí, když budu mít zdravý vztah k jídlu a při pohledu na svojí postavu nebudu mít pocit, že potřebuji rychle zhubnout 10 kg.

Že nemusím být stoprocentně chytrá pro lidi okolo – stačí, když budu vidět smysl v tom, co dělám a nebudu se stresovat i těmi nejjednoduššími rozhodnutími.

Že nemusím být stoprocentně pracovitá pro lidi okolo – stačí, když budu zvládat své povinnosti a umět si odpočinout.

Že nemusím být stoprocentně otevřená lidem okolo – stačí, když bude moje psychika v pořádku a nebudu mít pochybnosti o čemkoliv, co řeknu.

Že nemusím být stoprocentně společenská pro lidi okolo – stačí, když se budu sama cítit komfortně a nebudu na sebe vyvíjet nátlak.

Že nemusím být stoprocentně přátelská ke všem lidem okolo – stačí, když se budu bavit s lidmi, které považuji za dobré a budu schopná být spokojená i o samotě.

Že nemusím být stoprocentně vstřícná k lidem okolo – stačí, když budu myslet více na sebe než na ostatní a vyjdu vstříc tam, kde to uznám za vhodné.

Že prostě NEMUSÍM být STOPROCENTNÍ pro rodinu, pro přátele, ve škole, na sociálních sítích nebo pro všechny ostatní lidi okolo – stačí, když budu více myslet na sebe a méně řešit, co si o mně kdo myslí.


Tenhle text je vlastně dost k zamyšlení – opravdu NEMUSÍTE dělat věci jen proto, že se to od vás očekává! Nejdůležitější je, abyste byli zdraví a spokojení, a cítili se dobře. Cítili se dobře ve svém těle i ve své hlavě.

Neustálé podřizování se ostatním – rodině, přátelům, škole – nás nutí být takovými, jakými si nás vysnili rodiče, jakými si nás představují naši přátelé, ale mnohdy ani zdaleka ne takovými, jací bychom chtěli být (jsme) MY sami! A pak vlastně při pohledu do zrcadla nebo při přemýšlení nad tím, jak se chováme zjistíme, že to vlastně vůbec nejsme my – že sami sebe vůbec nepoznáváme.

Nenech, aby ostatní určovali, kdo jsi (máš být)!

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

proč nesnáším Vánoce?

-
 Už několikrát jsem se na instagramu zmínila, že co se týče Vánoc, jsem úplný Grinch a nenávidím cokoliv, co je s nimi byť jen trochu spojené. A protože je to věc, na kterou jste se mě často ptali vzhledem k tomu, že mít takovou nenávist k Vánocům asi není úplně obvyklé, rozhodla jsem se o tom napsat místo příspěvku rovnou celý článek. Přemýšlela jsem, jak bych tohle téma měla správně uchopit, aby to bylo pochopitelné pro všechny a rozhodla jsem se, že nejlepší bude rozepsat vše v jednotlivých bodech co a proč mi vadí. Nechci moc protahovat úvod, takže to vezmu zkrátka. Vánoce nesnáším už opravdu od dětského věku, řekněme, že někdy od doby, kdy jsem pochopila, že žádný Ježíšek neexistuje a zároveň jsem začala mít takový ten všeoecný rozum a přehled (troufnu si říct, že okolo takových 12 let), v tomto věku se u mě začaly také postupně rozvíjet psychické poruchy a začala jsem na sobě vidět první projevy, jen jsem tomu v tomto věku nedávali žádnou váhu. Začaly mě trápit úzkosti, stres a n
Další informace

proč jsem vždy ta špatná?

-
 Poslední roky často přemýšlím nad tím, proč jsem stále ta špatná, ta horší. Přemýšlím nad tím, proč mě okolí vidí jako špatného člověka. V životě jsem nikdy neměla pocit, že jsem v něčem dobrá – a když už mi okolí na pár minut umožnilo si něco takového myslet, vzápětí přišel někdo lepší – moje sestra, sestřenice, kamarád/ka, spolužák/čka. Ve všem jsem skončila jako průměrná (někdy dokonce podprůměrná). Celý život jsem toužila po uznání, po obdivu, po pocitu, že jsem v něčem fakt dobrá, po utvrzení v tom, v čem jsem byla nejistá, po motivaci, která by mě nutila se dané věci dál věnovat a rozvíjet se. Místo toho se mi naopak dostávalo opakovaného utvrzení se v tom, že jsem ve všem ta horší, že to já jsem ta špatná. Že jsem ta líná, neschopná a ta, co je k ničemu. Že jsem ta divná, protože jsem neměla žádný normální vztah. Že jsem ta sobecká, protože nechci mít děti. Že jsem ta k ničemu, protože jsem nezvládla zkoušku na první pokus. Že jsem ta líná, protože nevydržím v práci ani týden v
Další informace

sebeláska a šikana

-
  Sebeláska nebo dnes tak populární název selflove , je v dnešní době hodně diskutovaným tématem. A právě tomuto tématu bych chtěla věnovat tento článek. Já osobně si myslím, že je do života rozhodně důležité mít se rád a nějakým způsobem přijmout sám/a sebe. Já sama mám s tímto obrovský problém, jsem sama se sebou nespokojená už odmalička. Ani ne tolik po mentální stránce, ale hlavně po stránce fyzické a vzhledové. | „Jednou mi někdo řekl, že mě nikdo nemůže milovat, dokud nebudu já milovat sama sebe.“  Už ve školce se se mnou nikdo nechtěl bavit. Doteď nevím proč. Na základní škole se mi děti posmívaly za mnoho věcí. Za brýle, za křivé zuby, později za rovnátka, které mi sice pomohly, ale naopak se mi zkřivily spodní zuby a tak se mi kluci posmívali opět za křivé zuby. Ke konci druhého stupně se mi objevilo akné, které jsem měla po celých zádech, ramenech a obličeji. Nesnášela jsem to a nesnášela jsem sebe. Urážky od kluků mě bolely mnohem více než ty od holek. Připadala jsem si tak
Další informace