Příspěvky

boj s vlastní hlavou

-
 Někdy si říkám, jaké by to bylo, kdyby se moje hlava dala na nějaký čas vypnout nebo alespoň na malou chvilku uspat . Ztlumit všechny ty myšlenky a mít chvíli jasnou mysl. Přehlcená hlava myšlenkami je něco, co mě trápí už delší dobu. Něco, s čím jsem nějakým způsobem vnitřně vždy bojovala. Během dne se mi většinou daří fungovat normálně, plnit své povinnosti bez přílišné prokrastinace, nemívám ani nějaké větší problémy se soustředěním, horší to je ale ve chvílích, kdy jsem sama a v situacích, které se k přemýšlení vyloženě nabízí a poskytují k němu klid a prostor – jako třeba cesty vlakem nebo autobusem nebo procházky přírodou. Nejhorší to pak bývá večer po setmění a v čase, kdy už se připravuji ke spánku. Často se mi nedaří si myšlenky v hlavě nějak urovnat a vnitřně se uklidnit. Vždycky jsem byla člověk, který si dokázal strašně moc věcí zapamatovat a vytvořit si z nich v hlavě jakousi vzpomínku nebo scénku. Ať už se jednalo o věci, které mi někdo řekl, nějaké vztahové situac...
1 komentář
Další informace

být dospělý je zvláštní...

-
 Asi každý si pamatujeme na dobu, kdy nám bylo 6, 10, 13 nebo 15 let a strašně jsme si přáli být dospělí . Představovali jsme si, jak budeme venku dlouho do noci, budeme pít alkohol a budeme si dělat úplně co chceme, aniž by nám v tom rodiče mohli nějak zabránit. A když nám konečně padlo těch 18 let, kromě toho, že jsme si mohli udělat řidičák a legálně si koupit alkohol nebo chodit na akce, které byly jen pro dospělé, se toho vlastně moc nezměnilo. Stále jsme chodili každý den do školy a v hlavě jsme se svým způsobem stále cítili jako děti – protože jsme stále byli děti. Každý jsme někdy říkali, že až konečně vypadneme ze střední, už nás ve škole nikdy nikdo neuvidí a budeme si jen užívat , cestovat , chodit na party , budeme si každý den dělat, co chceme a přece nebudeme mít děti. To vše jsme ale mohli říkat jen do doby, kdy jsme byli schovaní pod střechou naší školy a "chránění" před realitou venkovního světa , "chránění" před zodpovědností dospělosti – a tak se...
Okomentovat
Další informace

nemusím být stoprocentní – a TY taky ne!

-
 Jsem od přírody perfekcionista – "puntičkář", jak by řekla moje mamka, a právě i díky tomu bylo pro mě mnohonásobně těžší dojít k tomu, že vše nemusí být dokonalé a perfektní do posledního puntíku. Vždycky jsem si hrozně vyčítala, když mě někdo zkritizoval za to, jak se chovám nebo jaká jsem a dával mi jakési rady, jak bych se chovat měla a jaká bych měla být – a tak jsem mnohdy měnila svoje návyky a chování ke spokojenosti lidí, na kterých mi záleželo – jednoduše jsem pro ně chtěla být dost dobrá. Pak jsem si ale uvědomila, že už to vlastně vůbec nejsem já. Trvalo mi roky si uvědomit, že prostě nemusím být stoprocentní. Že nemusím být stoprocentní, abychom mohla dělat, co mě baví a plnit si svoje sny. A HLAVNĚ , že nemusím být stoprocentní pro okolní svět , pro ostatní lidi okolo sebe! Že nemusím být stoprocentně krásná pro lidi okolo – stačí, když se budu cítit krásná sama pro sebe a nebudu se muset děsit pohledu do zrcadla. Že nemusím být stoprocentně štíhlá pro lidi ok...
Okomentovat
Další informace

proč jsem vždy ta špatná?

-
 Poslední roky často přemýšlím nad tím, proč jsem stále ta špatná, ta horší. Přemýšlím nad tím, proč mě okolí vidí jako špatného člověka. V životě jsem nikdy neměla pocit, že jsem v něčem dobrá – a když už mi okolí na pár minut umožnilo si něco takového myslet, vzápětí přišel někdo lepší – moje sestra, sestřenice, kamarád/ka, spolužák/čka. Ve všem jsem skončila jako průměrná (někdy dokonce podprůměrná). Celý život jsem toužila po uznání, po obdivu, po pocitu, že jsem v něčem fakt dobrá, po utvrzení v tom, v čem jsem byla nejistá, po motivaci, která by mě nutila se dané věci dál věnovat a rozvíjet se. Místo toho se mi naopak dostávalo opakovaného utvrzení se v tom, že jsem ve všem ta horší, že to já jsem ta špatná. Že jsem ta líná, neschopná a ta, co je k ničemu. Že jsem ta divná, protože jsem neměla žádný normální vztah. Že jsem ta sobecká, protože nechci mít děti. Že jsem ta k ničemu, protože jsem nezvládla zkoušku na první pokus. Že jsem ta líná, protože nevydržím v práci ani týd...
4 komentáře
Další informace

nemusíš se omlouvat ani obhajovat!

-
 Proč články na blog začnu psát vždy když jsem naštvaná nebo je mi psychicky špatně, to je téma samo o sobě. Dneska je to ta první možnost a chci si tu s vámi popovídat o něčem, co mě štve už strašně dlouhou dobu. Pocit viny a neustálá potřeba si něco omlouvat a obhajovat se. Lidé v mém okolí ani moji rodiče v určitých věcech nikdy nebyli úplně respektující, což na mě mělo svým způsobem postupem času větší dopad, než jsem si původně myslela, že by mohlo mít. Tahle forma nerespektování postupně přerostla v časté pocity viny z naprosto běžných věcí. A bojovat s tím je mnohem těžší, než by se mohlo zdát. Postupem času jsem se cítila provinile za každou věc, se kterou mě okolí nebo rodiče konfrontovali a já měla pocit, že si to musím před nimi nějak omluvit, obhájit se, proč jsem to udělala. Nejdřív jsem si myslela, že je to jen jakýsi vsugerovaný pocit uvnitř mě, postupně jsem ale zjistila, že se ode mě ta omluva a obhajoba skutečně očekává. A tyto situace se začaly objevovat opakovan...
1 komentář
Další informace

moje první spolupráce?

-
 Tenhle článek bude nejspíš něco trochu jiného, než na co jste u mě byli doteď zvyklí. Bude to pro mě taková hodně srdeční záležitost a pro mě samotnou je to takový malý důkaz toho, že se moje tvorba někam   posouvá. Dostala jsem svoje první nabídky na spolupráce! V průběhu prosince mě oslovily 3 firmy/společnosti s nabídkou spolupráce. Pro mě samotnou to bylo možná až trochu šokující, vlastně jsem vůbec nečekala, že něco takového přijde a už vůbec ne teď. Abych v krátkosti shrnula, o co se jednalo. Nebudu zmiňovat konkrétní informace, dvě mi přistály v Gmail, obě společnosti byly zahraniční a jednalo se o značky, které se zabývají výrobou suplementů na cvičení. O jedné značce jsem párkrát už nikde slyšela, nicméně nijak více jí neznám ani o ní příliš nevím. Druhou značku neznám vůbec. Abych to příliš nekonkretizovala, spolupráce s oběma těmito značkami funguje na podobný způsob jako třeba Aktin, Wolfnation nebo Gymshark. Třetí a v pořadí poslední nabídka spolupráce se mi obje...
1 komentář
Další informace

proč nesnáším Vánoce?

-
 Už několikrát jsem se na instagramu zmínila, že co se týče Vánoc, jsem úplný Grinch a nenávidím cokoliv, co je s nimi byť jen trochu spojené. A protože je to věc, na kterou jste se mě často ptali vzhledem k tomu, že mít takovou nenávist k Vánocům asi není úplně obvyklé, rozhodla jsem se o tom napsat místo příspěvku rovnou celý článek. Přemýšlela jsem, jak bych tohle téma měla správně uchopit, aby to bylo pochopitelné pro všechny a rozhodla jsem se, že nejlepší bude rozepsat vše v jednotlivých bodech co a proč mi vadí. Nechci moc protahovat úvod, takže to vezmu zkrátka. Vánoce nesnáším už opravdu od dětského věku, řekněme, že někdy od doby, kdy jsem pochopila, že žádný Ježíšek neexistuje a zároveň jsem začala mít takový ten všeoecný rozum a přehled (troufnu si říct, že okolo takových 12 let), v tomto věku se u mě začaly také postupně rozvíjet psychické poruchy a začala jsem na sobě vidět první projevy, jen jsem tomu v tomto věku nedávali žádnou váhu. Začaly mě trápit úzkosti, stres...
5 komentářů
Další informace